Jak se rodí hudební hvězda z podhůří Beskyd?
O tom v dnešním rozhovoru řekne více Jack Solle
Více než rok sledujeme na Facebooku kytaristu z Třince jménem Jack Solle. Překvapily nás jeho dovednosti na elektrickou kytaru. A taky to, že strávil na podzim nějaký čas v New Yorku, aby si tam splnil svůj sen. Jak se Jakub dostal ve 20 letech do USA a jak rychle se dá naučit na kytaru? A jaké je jeho oblíbené místo ve Frýdku-Místku? Na to jsme se ho zeptali v rozhovoru.
Ahoj, co teď právě děláš?
Momentálně dělám na nových písničkách, domlouvám akce na další rok a pracuji na online kurzu, který odhalí ostatním kytaristům všechno o sólovém hraní.
Čím se živíš? Živí tě hudba nebo máš nějaké civilní zaměstnání?
Dá se říct, že se živím hrou na kytaru. Myslím, že nepotrvá dlouho než se začnu živit pouze svou hudbou a koncertováním. Už jsem jednou nohou tam, ale zatím učím a sem tam si někdy zahraji.
Jak ses dostal k hudbě?
Spíš mám pocit, jakoby se hudba dostala ke mě. Teda nepamatuji se, že bych někdy hudbu kolem sebe neměl. Jako malý kluk jsem hodně zpíval a bubnoval na hrnce a krabice. Moje babička mi jednou vyprávěla, že když mi byly 3 roky, tak mi pouštěla Čajkovského, protože věděla, že se do té hudby vždycky zaposlouchám a budu zticha. Takže ten zájem o hudbu tam vždycky byl.
Už tak brzy?
Jo, já věřím tomu, že člověk už v raném věku tak nějak tuší, co by měl dělat a k čemu se hodí, ale postupně jak roste tak mu to buď někdo vymluví nebo se toho vzdá, protože neví jak toho dosáhnout, jak se tím uživit atd.
Podporovali tě rodiče?
Ano, v hudbě mě podporovali odjakživa. Pamatuji si, jak mi pomohli tím, že mě donutili zůstat v ZUŠce v době kdy mě to nebavilo. Tehdy jsem si to neuvědomoval, ale kdybych tam nezůstal, tak bych nikdy nepotkal mého učitele, který mě inspiroval k tomu, abych se hudbě věnoval naplno. A už i jenom ten pocit, který člověk má z toho, že věci dokončuje a nevzdává se, když je to složité, je pro život hodně důležité. Takže za to jim hodně děkuji.
Co si myslíš, že bylo zlomové v té výuce?
To bylo, když jsem objevil to, že se dá na nástroj naučit zábavným způsobem s rychlými výsledky.
Je hraní na hudební nástroje finančně náročné? Pro ty, kteří se třeba rozhodují, jestli jejich děti budou hrát na nějaké nástroje?
To samozřejmě záleží, o jaký nástroj se jedná a jak náročná je jeho údržba. V dnešní době ale není vůbec složité sehnat dobře znějící nástroj za pár tisíc. Vždycky všem svým žákům říkám, že nejdůležitější předpoklad pro to, být dobrým muzikantem, je mít do hudby investováno hodně času i peněz. Potom totiž k tomu člověk přistupuje úplně jinak a i ty výsledky potom podle toho vypadají. Jak říká Yngwie Malmsteen: “Víc je víc”
Říká se že talent nestačí. Že musíš mít tzv. plechový zadek. Jak často jsi cvičil?
Tenhle pojem jsem ještě teda neslyšel, ale líbí se mi a občas se tak skutečně i cítím, když po dlouhém sezení u kytary se jdu projet na kole. To je potom nářez. Když jsem začínal s hraním na kytaru, tak prvního půl roku jsem na ni hrál, jen když se mi zachtělo. Potom jsem objevil, jaký potenciál to má a začal jsem pak cvičit kdykoliv jsem mohl. 8-9 hodin bylo u mě na denním pořádku. V tomhle tempu jsem jel asi rok a půl, pak jsem zjistil, že jsem daleko předčil všechny svoje očekávání a že to, kam jsem se dostal, nebylo za tak krátký čas úplně normální.
A jak často cvičíš dneska?
Pořád cvičím každý den, jenom ta délka už se teď liší v závislosti na tom, na kolika dalších věcech pracuji. Když si ale zahraji aspoň 3 hodiny, tak mám radost.
Co vlastně hraješ za styl? Přibliž to čtenářům.
Správně bych měl ten styl nazvat jako progressive house i když tím, že do té taneční hudby míchám elektrickou kytaru, tak to má takový hodně rockový nádech. Mám pocit, že je ještě moc brzo na to, někam to zařazovat. Pořád ještě přicházím na to, kterým směrem chci jít, protože poslouchám tolik různých druhů hudby, že je vážně složité si mezi nimi vybrat. Rád hraji hudbu, která je melodická, má dobrou myšlenku a je hodně energická. Jestli jedna písnička zní jako dubstep a druhá jako power metal, nebo house mi je celkem jedno.
Kdy a kde jsi měl své první vystoupení?
To vím naprosto přesně bylo mi tehdy asi 5 a “hrál” jsem na takovou malou plastovou kytaru a zpíval Zaniedbaný Sex od Elánu.
Vzpomínáš na to rád?
Vzpomínám na to moc rád, protože to je pro mě takový první záchytný bod, který můžu brát jako start mojí hudební cesty. Bohužel se mi ještě nepodařilo z toho vystoupení sehnat fotku ani záznam, ale věřím, že jednoho dne se někde určitě objeví.
Kdy a kde jsi měl naposled vystoupení?
Před týdnem na jedné soukromé akci v Jablunkově.
Z Třince do New Yorku
Nedávno jsi strávil nějaký čas v New Yorku. Řekni mi jak se ve 20 letech dostaneš do New Yorku? Jak se to celé odehrálo? Kde to vzniklo?
Vzniklo to tak, jak to u takových příběhů bývá. Zazvonil mi telefon. Ale nestalo se to samo od sebe. V krátkosti to bylo nějak takhle: Když jsem se rozhodl, že začnu učit na kytaru, tak jsem se postupně registroval na různé stránky, kde by mě mohli najít potenciální žáci. Takže jsem si tam vždycky vytvořil profil a nechal to tak. No a ke konci února mi prostě zazvonil telefon, ve kterém mi nějaký Američan sdělil, že by byl rád, abych učil na kytaru v jeho letním kempu. Řekl mi, že ani nemusím dělat žádný pohovor, že mu bohatě stačí moje videa na Instagramu, a že jestli mám zájem, mám přiletět. Tak jsem si zařídil všechny potřebné dokumenty a začátkem června už jsem letěl do New Yorku.
Vystupoval jsi tam?
Ano, jedna veliká výhoda míst jako je NYC je to, že je tam hromada příležitostí vystupovat a spolupracovat s dalšími muzikanty. Takže jsem navštívil pár Jam Sessionů, zahrál si v klubu, buskoval v metru a udělal i jednu přednášku ve škole.
Jak na tebe Amerika působila?
Kupodivu na mě nepůsobila až tak cizím dojmem. Hned, jakmile jsem tam dorazil jsem si říkal, že mi to tam připadá nějak povědomé. Jednak asi proto, že to tam opravdu vypadá tak, jako ve všech těch amerických filmech a asi i proto, že jsem v dětství hodně hrál hru Mafia, která je inspirovaná právě městem, jako je New York. Všechno je tam větší a rušnější. Nejvíc se mi ale líbilo, jak otevření tam jsou lidé. Ochotně poradí, ukážou směr a rádi si s vámi popovídají úplně o čemkoliv.
Spojuji si Ameriku a New York jako místo, kde si lidé plní své sny. Máš svůj sen?
To je pravda a je to tam hodně cítit. Po mé návštěvě New Yorku se jedním z mých snů stalo vyprodat Madison Square Garden, tak uvidíme jestli se to povede. Je to legendární hala a ta atmosféra tam určitě musí být nezapomenutelná.
Vraťme se k tomu, proč jsi jel do New Yorku. S kým si se tam setkal a proč?
V New Yorku jsem potkal s partou dalších učitelů na různé nástroje, kteří mířili do stejného kempu jako já. Jakmile jsem pak v kempu skončil, tak jsem pak strávil 2 týdny ve studiu s místním producentem, kde jsem mu nahrával kytary. Pracovali jsme na mém projektu a pomohl mi i s vydáním mého prvního EP.
Bude to mít tedy pokračování, nějaký vývoj?
S tím producentem jsem stále v kontaktu. Pak mám rozdělané dva songy s jedním docela známým DJem a producentem z Los Angeles, takže uvidíme jestli se zase nějaká příležitost z USA objeví. Já věřím že jo.
Budeš se vracet do New Yorku znovu?
Když bude dobrý důvod tak určitě ano. Ještě jsem totiž pořád nepřišel na to, kolik stojí billboard na Times Square a rád bych to zjistil. (smích)
Spojení elektrické kytary a taneční hudby je dost nezvyklé. Bude to podobné, jako např. anglická kapela Enter Shikari, kde spojují trance a hardcore? Nebo víc taneční a méně rockové?
Spíš bych to viděl jako více taneční a méně rockové. Chci použít kytaru jako syntezátor, víc než jako kytaru. Hodně se mi líbí jakým způsobem to udělali Korn se Skrillexem nebo Armin van Buuren se svým bráchou v songu Coming Home. Moje představa je, vystupovat trochu jako Timmy Trumpet, akorát místo trubky budu mít kytaru a někoho si k sobě vezmu jako DJ, protože mixovat tracky a hrát na kytaru zároveň, se moc nedá. Mačkat play a hrát na podklad není až tak vzrušující. Čím víc lidí na pódiu kolem sebe mám, tím líp.
A mimochodem, kde ses naučil tak dobře anglicky?
Ze začátku to bylo hlavně díky hraní MMORPG her na počítači a překládání si textů mých oblíbených písniček. Později to vystřídaly filmy v originálním znění a četba anglicky psaných knih. Nejvíc se mi potom osvědčilo poslouchat různé interview a podcasty se slavnými osobnostmi. Zajímavé je, že čím více člověk někoho poslouchá, tím víc pak začne mluvit jako on, proto hodně mojí angličtiny jsou v podstatě přesné citace z různých rozhovorů. Hodně to učení jazyka ulehčuje. Kdybych měl svou angličtinu svěřit do rukou učitelů ve škole, nikdy bych se takhle mluvit nenaučil.
Jak dlouho ses anglicky učil?
Ta více intenzivní část trvala tak 3 roky
Bavil tě cizí jazyk od začátku nebo tě začal bavit až později?
Cizí jazyky mě bavily vždycky. Pamatuji si, že jsem byl hodně fascinovaný hadím jazykem z Harryho Pottera nebo elfštinou z Pána Prstenů.
A je v dnešní době znalost cizího jazyka důležitá?
V dnešní době je znalost cizího jazyka kritická. To se netýká jenom zaměstnání a cestování, ale hlavně když se člověk snaží přijít na řešení nějakého problému. Nejjednodušší je najít si na to tutoriál na YouTube, jenomže tam je většina takových videí v angličtině. To se pak umět anglicky vážně vyplatí. Třeba můj děda, kdykoliv k němu přijdu, mě prosí, abych mu něco přeložil, jelikož návody se už v češtině dělají málokdy.
S tou angličtinou jsem si ještě vzpomněl, jak vlastně vznikla tvá přezdívka?
Máš na mysli moje stage name Jack Solle? To vzniklo tak, že jsem si řekl, že když už chci být známý, myslím tím celosvětově, tak potřebuji nějaké cool jméno. Jack mi bylo od začátku jasné, protože moje oblíbená filmová postava je kapitán Jack Sparrow. Příjmení přišlo později po dlouhém experimentování s mým skutečným příjmením.
Ty taky kytaru vyučuješ. Vyučuješ klasickou kytaru nebo elektrickou?
Elektrickou, přesněji sólovou rockovou kytaru.
Jak se ti pracuje s lidmi, kteří teprve začínají?
Pro mě to je pokaždé docela intenzivní cesta do minulosti, kdy vzpomínám, co přesně jsem dělal a co mi fungovalo. Kostra toho systému mi je jasná, ale každý žák zápasí s trochu jinýma věcma, které třeba pro mě byly automatické, takže jsem jim nevěnoval pozornost. Takže pak vymýšlím originální cvičení přesně pro danou situaci.
Nebo musí být pokročilí?
Teď už se zaměřuji převážně na tenhle typ žáků. Už umí hrát a mají základy za sebou. Moje práce je pak jenom představit jim můj systém a dostat je tam, kam chtějí. Je to mnohem zábavnější, protože čím lepší žák, tím víc mě to tlačí k podávání skvělých výkonů, takže často pak překvapím i sám sebe. Mám dojem, že celé odvětví se postupně přemění tak, že lidé budou chodit za specializovanými učiteli jenom ohledně jedné věci a ne kytary jako celku. V USA jsem potkal pár dětí, kteří takhle měli třeba 2-3 učitele na kytaru a ke každému chodili z jiného důvodu. A musím, říct, že jejich rozhled byl ohromný a hrálo jim to moc pěkně.
Poznáš v nich ten talent během první hodiny nebo na to musíš mít delší čas?
Nějaký závěr si v hlavě zformuluji už po té první hodině, ale nikdy to není definitivní. Liší se to. Někdo hraje na začátku úplně hrozně, ale učí se rychle a jde mu to. Jiný zase umí hrát už docela dobře, ale ten progres je třeba mnohem pomalejší. Občas mi to připadá jako hledání pokladu s mapou, kterou si kreslíš za pochodu, a tak mi to i vyhovuje. Když to není rutina je to ok.
Říkáš si někdy, že to s tím žákem nepůjde? Že je absolutně “hluchý” nebo třeba úplné dřevo? A je to jen sen rodičů aby jejich dítě hrálo na kytaru?
Skutečně to tak někdy je. Je často zarážející, jak málo toho rodiče o svých dětech ví. Když chtějí mít kytaristu z někoho, kdo je tělem i duší kulturista, tak to nikdy nebude fungovat. Někdy ale stačí změna nástroje. Jednou ke mě přišel kluk, o kterém jsem věděl, že umí hrát dobře na bicí, ale na kytaru mu to vyloženě nešlo. Neměl na to vlohy. Proto jsem ho poslal zpátky s tím, že se má věnovat bicím. O pár dní později jsem ho viděl hrát s kapelou a vypadal mnohem spokojeněji, než kdybych ho nutil učit se na kytaru. Mimochodem Joe Satriani taky začínal na bicích, ale sedla mu až kytara.
Co bylo v tvém životě nejtěžší, co tě potkalo?
To bylo, když jsem začal podnikat hned po škole, neuspěl jsem a musel jsem si najít práci, která neměla nic společného s tím, v čem jsem byl dobrý. Úplně jsem pak ztratil směr a 2 roky jsem se v podstatě hudbě vůbec nevěnoval.
Při cestě zpátky mi hodně pomohla i ta Amerika, protože tam jsem znova objevil svou zálibu nejenom pro hraní na kytaru, ale hlavně skladbu a produkci hudby.
A co je tvůj největší úspěch?
Vystoupení na pódiu s Dragonforce ve Zlíně. Ten zážitek mi kompletně změnil život, protože jsem se na tom pódiu cítil jako doma a věděl jsem, že to je pro mě ta správná cesta.
Jak se přemlouváš k práci/tvorbě, když zrovna není múza nebo chuť?
Přemluvit se k práci není až tak složité, to si vždycky jenom připomenu kam mířím, jaký je můj cíl a pak jdu na to navzdory tomu, jak se při tom cítím. S tvorbou je to trochu jiné, k té se člověk přemluvit nemůže. Když to tam prostě není, tak jdu zkusit něco jiného, zasportovat si nebo se podívat na nějaký film. V průběhu let jsem přišel asi na 20 různých způsobů jak se k té múze zpátky dopracovat, takže teď vím, že ať se děje cokoliv, jeden z nich bude určitě fungovat.
Kdybys měl možnost bydlet jinde než v ČR, kde by to bylo?
Určitě na Novém Zélandu, jako asi každý velký fanda Pána Prstenů.
V čem si myslíš, že vynikají Češi? (v tom dobrém slova smyslu)
V kreativním řešení problémů a improvizaci. Vždycky se dokážeme přizpůsobit situaci a najít řešení.
A co je naopak slabá stránka Čechů? Kde by mohli všeobecně více zapracovat?
Řekl bych, že to bude rozsah myšlení. Podle mě Češi nedovolí myslet ve velkém a spolupracovat s ostatními tak jak by mohli. Mám pocit, že si každý moc hrabe na svém písečku. Samozřejmě, že to není absolutní pravda, ale i po 30 letech tady pořád vidím dopad komunismu, v tom jaké lidi mají návyky.
Máme pro hosty připravený rychlý sled otázek, který jsme nazvali Frýdek nebo Místek. Takže zkus, co nejstručněji odpovědět.
Frýdek nebo Místek?
Frýdek
Fotbal nebo hokej?
Hokej
Pravda nebo láska?
Pravda
Kočka nebo pes?
Pes
Jaké je tvé nejoblíbenější místo ve FM?
Obchod s potřebami pro stolní tenis p. Krmashka
Čím se rozmazluješ nebo čím se odměňuješ?
Návštěvou wellness nebo nějakého pořádného koncertu
Z čeho máš největší strach?
Z nevyužití svého potenciálu
Máme tady závěr rozhovoru a poslední otázky…
Co by jsi vzkázal dnešním mladým rodičům ohledně hudby a jejich dětí?
Aby zkusili, jestli má jejich dítě zájem o hudbu co nejdříve, a když zjistí, že ano, tak aby je pak aktivně podporovali jak nejlíp dovedou. Mám na mysli podporu větší, než jen chození na koncerty a placení lekcí, tak aby opravdu zjistili co v jejich dětech je. Ať zjistí jestli jejich děti zvládnou u nástroje zůstat a cvičit, jestli zvládnou dát dohromady kapelu nebo zorganizovat si vlastní koncert a podpořit je právě v těch věcech, které jsou pro děti nové a nekomfortní. Tak potom zjistí, jestli pro ně hudba zůstane jenom koníček nebo jestli se z toho může vyklubat i něco víc.
A co by jsi vzkázal lidem, kteří se už hraním na kytaru zabývají nějakou dobu?
Nikdy se nepřestávejte učit. Čím déle na kytaru hraji tím víc mi dochází, že největší radost mám právě z těch malých vítězství,kdy se naučím něco nového nebo se v něčem zlepším.
Doufám, že tvůj příběh bude pro další velkou inspirací. Pro mě určitě je, proto jsem chtěl ten rozhovor udělat.
Díky, moc si toho vážím. V to taky doufám. Už od začátku jsem vzhlížel ke kytaristům jako jsou Kirk Hammett, nebo Steve Vai a vím jak moc je inspirace v životě člověka důležitá. Proto, když můžu někoho inspirovat tím, co dělám, pomoct mu zahrát skvělé sólo nebo mu udělat radost mou hudbou, vždycky mě to šíleně potěší.
Jsme u konce rozhovoru. Za všechny Fajnomješťáky ti přeji hodně úspěchů při plnění tvých snů. Díky moc, že sis na nás udělal čas. Přeji ti, ať se ti daří.
Tobě taky, díky za rozhovor
Jack Solle facebook a instagram sledujte zde
Stůjte u zrodu této hvězdy z našeho kraje. Podpořte ho odběry na jeho sociálních sítích.
Pokud se vám článek líbil, sdílejte ho, dejte lajk, budeme moc rádi. #FajneMjestoJsiTy!
Info pro kapely a hudebníky
Pokud máte zájem o placky, samolepky nebo trička s vaším logem, napište nebo zavolejte našemu produkčnímu týmu. Vytvoříme vám cenovou nabídku.
