Lokální inzerce

Naši milí spoluobčané Fajného Mjesta, s příchodem našeho nového webu pro Vás chystáme spoustu skvělých rozhovorů. A kdo ví, třeba i o Vás. Věříme, že se máte na co těšit.
Dnes bych Vám rád představil projekt HV Adventure dvou fajných manželů Hanky a Vency, kteří vyrazili v dodávce z Kanady do Argentiny.

Kde se nyní nacházíte a jak dlouho jste již na cestě?

Ve městě Puerto Escondido na jihu Mexika. Na cestě jsme téměř 9 měsíců.

Otázka pro Vencu: Za tu cestu se z tebe musel stát poměrně solidní automechanik.
Dokonce i obytné prostory vozu jste si dělali celé sami, je to tak?

Automechanik úplně ne, protože naše dodávka je Ford E-250 Econoline. Pod kapotou má šestiválcový motor o objemu 4,2 litrů, všechno je obrovské a strašně těžké, takže i kdybych chtěl měnit jen kolo, tak je to ve dvou hrozná dřina. Opravy by musel dělat servis, ale kromě výměny oleje a brzdových destiček jsme v servisu nestrávili ani minutu. Interiér jsme si postavili celý sami. Na začátku to byla opravdu jen „holá“ dodávka.

Otázka pro Hanku: Fanoušci, ať již na FB, či Instagramu, obdivují Vaše ORIGINÁLNÍ čepice. Kde pořád bereš inspiraci k jejich výrobě?

Přemýšleli jsme, co bychom mohli dělat na cestě, abysme si trochu přivydělali. Já jsem uměla háčkovat čepky a háček jsem měla přibalený s sebou. Ale zjistili jsme, že vlna je poměrně drahá, tak jsme zkusili second hand, kde jsme objevili staré deky a svetry za mnohem lepší cenu, než je samotná vlna. Tak čepky děláme z „recyklované“ vlny a prodáváme je za dobrovolný příspěvek. Zatím jsme již prodali asi 300 čepek.

Co bylo prvním impulzem k tomu začít cestovat?

Erasmus, kde jsme se potkali a objevili společnou zálibu v cestování. To začal být život v cizině zajímavý. Byl to rok 2011. Od té doby jsme byli v Česku dohromady asi 6 měsíců.

Na tohle se Vás lidé asi taky často ptají, ale jak řešíte manželské krize? Přece jen
jste pořád spolu.

Nijak, to prostě nejde řešit. Není kam utéct, občas se chytneme a je to fakt na hovno. Když má jeden v autě blbou náladu, tak to hned přenese na toho druhého. Prostě to nějak přejde a možná proto, že jsme ve vanu, to přejde mnohem rychleji, než by tomu bylo normálně. Ale jednou byla taková situace.
Vašek: No jednou už jsem si uprostřed Idaha sbalil batoh s jedním grepem a energetickou tyčinkou s tím , že se za tři dny potkáme v Yellowstonu.
Hanka: Venca tehdy po jedné hádce dupl na brzdu, bouchl dveřmi a v tom vzteku si skoro nic nesbalil. Já jsem byla chvíli docela ráda, že si od sebe odpočineme. Pak jsem si ale uvědomila, že si nevzal žádnou vodu. Tak jsem u něj zastavila, podala mu ji z okýnka a zeptala se, jestli nebude jednodušší, když si nasedne. Nasedl, ale dva dny jsme se nebavili.

Kolik už máte najeto ?

K dnešnímu dni to bude asi 20 000 mil (cca 32 187 km).

Jaký byl Váš nejextrémnější zážitek, případně kde ?

Nevím, co považovat za extrémní zážitek. Vidět obrovského losa ze dvou metrů či být na hodně úzké horské cestě na Baja (poloostrov v Mexiku), kde Vám místní řeknou, že se to dá projet, ale pak narazíš na strmé kopce a obrovské šutry třeba po kole na. Ale jinak asi to, jak jsme projížděli Michoacánem, a narazíš na zátaras v cestě, kde stojí 10 lidí s mačetami a puškami. Tak prostě nevíš, jestli máš zastavit nebo jet dál nebo to otočit. Naštěstí to byli „lokálové“ a my jsme neměli problém a nechali nás v klidu projet.

Jaké je to žít v tak malém prostoru, jako je van? Není to frustrující/klaustrofobické či naopak máte pocit svobody, když jsi každý den jinde?

Můžeme říct, že je to úplně všechno dohromady.

Uvědomili jste si díky Vašim cestám něco, čeho si na českých lidech či na naší zemi vážíte nejvíc?

To je těžká otázka, protože jsme dlouho v Čechách nežili. Ale rozhodně jsme rádi za to, že podmínky v České republice nám umožnili vystudovat, mít bezplatné zdravotnictví na opravdu vysoké úrovni. V porovnání s tím, co jsme viděli na cestách, jsme si začali těchto „samozřejmostí“ vážit.

Do jaké navštívené země nebo na které místo byste se vrátili?

Do Mexika. Když člověk umí trochu španělsky, tak má vyhráno, lidi ho tu začnou vnímat úplně jinak. Sice je tu chudoba, ale v jiném slova smyslu než třeba v Thajsku, lidé se nesnaží z ostatních dostávat prachy jako almužnu. Dále si tu člověk může vybrat podnebí, ve kterém by chtěl žít, a je tu levný přísun čerstvého ovoce a zeleniny i čerstvých mořských plodů.

Naopak do které navštívené země nebo na které místo byste se nevrátili?

Do Chicaga. Když jsme jeli do Kanady, hned po příletu nás tam zastavili na imigračním, kvůli tomu nám uletěl navazující let. Strašná ignorace z jejich strany, a proto nejhorší zážitek.
Co bylo na Vašich cestách úplně to nejvíce zajímavé, co jste viděli?

Rozhodně národní park Sequoia. Člověk může předtím vidět kolik chce fotek, ale pak tam přijede a ta neskutečná velikost mu vyrazí dech. Náš van je opravdu velké auto, ale máme fotku, jak stojí u paty dvou stromů a je to opravdu jen malá tečka.

Kde z navštívených míst byste chtěli žít?

V Mexiku.

Můžete popsat nějaké zážitky, ať už pozitivní, či negativní, z kuchyně, kterou jste měli možnost ochutnat?

Jen pozitivní, a znovu je to Mexiko. Na Baja jsme cestovali společně se třemi dalšími auty, celkem 8 lidí. Naše večery vypadaly tak, že jsme měli kilo krevet, 4 langusty na grilu, fazole, tortilly, guacamole a večeříš při západu slunce. Ve Státech by člověk dal za tyhle suroviny asi 40$, tady za to dáš 6$.

Platí pro Vás přísloví „všude dobře doma nejlíp“?

Platí. Doma je ve vanu, je to super být schopen zaparkovat kdekoliv a přespat. Jedeš někde večer, vidíš krásné místo, tak zastavíš a strávíš tam čas. Jak se říká, spíš tam, kde parkuješ.

Jako fanoušek Stopařova průvodce po galaxii se musím zeptat: Víte celou Vaší dobrodružnou cestu, kde máte ručník?

Ručník máme vždy pověšený mezi koupelnou a kuchyní.

Mohou se Vaši příznivci z Fajného Mjesta těšit na nějakou besedu s Vámi?

Mohou, a to již v květnu. Možná bude ve FM naše beseda vícekrát. Máme představu to pojmout jako motivační přednášku.

A samozřejmě na závěr, plánujete další cestu? A pokud ano, kam?

Plánujeme. Plán je takový, vrátit se do Kanady vydělat a pak Jižní Amerika. Umíme si i představit mít v Mexiku nějaký pozemek a náš van tam zaparkovat jako dům. Ale už se díváme i po dodávce v Evropě.


Hana Šimková (rozená Pospíšilová)

  • narodila se v roce 1989 v Šumperku a vyrůstala v Mohelnici
  • v 18 letech začala na vlastní pěst objevovat Evropu
  • studovala v Portugalsku, kde se poznala se svým budoucím mužem a společně odjeli studovat na tři roky do Jižní Koreje
    potom se vypravili do Skotska vydělat nějaké peníze, aby se mohli vydat na cestu napříč americkými kontinenty
  • na cestě už uháčkovala přes dvě stě kulíšků

 

Václav Šimek

  • narodil se v roce 1988 ve Frýdku-Místku
  • stopem procestoval Evropu
  • v Portugalsku poznal svoji budoucí ženu, po společných studiích v Jižní Koreji se vzali a místo líbánek se vydali na cestu z Aljašky do Argentiny
  • jejich projekt HV Adventure má za sebou sedm měsíců; zhruba za rok by měli společně s bílou dodávkou Big Mama stanout na nejjižnější výspě Argentiny

Chcete vědět víc?
www.hvadventure.net
https://www.facebook.com/HVAdventure/
https://www.instagram.com/hvadventure/

 

Autor rozhovoru: smrtasama

Zde můžete propagovat vaši firmu z FM a okolí.